Srbín

Přemek Zima

Z archivních materiálů muzea v Kostelci nad Černými lesy vyplývá, že Mukařov dostal své jméno od zakladatele Mukara, známého z knížecí družiny 12. století. Když se ve vojsku krále Vladislava vyznamenali vojíni Ondřej, Kubjata, Hlaváč, Myšla, Srba a Mukar, dostalo se jim od krále v Černém lese manských údělů, na nichž tito vojíni ve 12. století založili stejnojmenné dvorce a tvrze (z Mukařovské kroniky / str. 70, rok 1987). První osídlení Mukařovska dokládají též archeologické nálezy z přelomu 12. a 13. století.

Stalo se tak pravděpodobně v souvislosti s Vladislavovou pomocí při boji se severoitalskými městy, zejména Milánem, po boku Římského císaře Fridricha I. Barbarossy. Jeho pomoc byla odměněna na sněmu v Řezně roku 1158:

"Téhož roku Vladislav, kníže český přišel s velmoži svými do Řezna k sněmu císařskému, markrabům a jiný knížatům určenému, kde přišlo u veřejnost, co tajně se bylo ujednalo; nebo císař pán ozdobil 11. ledna jmenovaného knížete pro jeho věrné služby přede všemi svými knížaty korunou královskou a z knížete učiniv krále takovouto jej ozdobou okrášlil…" (Vincencius)

...král Vladislav i nadále pomáhal Barbarossovi s odbojnými městy italskými. Dne 6. srpna 1158 zahájily jednotky obléhání Milána. K souvislému obléhání však páně císařova armáda nestačila, Fridrichem do sedmi sborů rozdělena, by mohl bezpečně stříci každou ze sedmi bran městských. Italové pokusili se útokem proraziti, ovšem díky jízdě české osobně Vladislavem vedené, podařilo se pohromy odvrátiti. Vyznamenali se Čechové tenkráte u Brescie, Milán avšak dále odolal. Teprve léta Páně 1162 při výpravě třetí proti tomu městu odbojnému byl Milán dobyt a král Vladislav se svou družinou a kořistí velikou vrátili se domů se slávou nesmírnou. Podle kronikáře Dalimila též s novým erbem, stříbrným lvem na červeném poli, namísto původní přemyslovské černé orlice na stříbrném štítě...

Vznik Srbína je datován do stejné doby, jako vznik Mukařova, tedy do 12. století. Zakladatel Srbína - Srba byl jedním z vojínů krále Vladislava (Ondřej, Kubjata, Hlaváč, Myšla, Srba a Mukar), kteří za vzorné služby v jeho vojsku obdrželi v místních hustých (Černých) lesích manský úděl, na kterém posléze podobně jako ostatní založil svůj dvorec.

Prvně je však kamenická osada jmenována až v roce 1513, kdy potomci Zdeňka Kostky z Postupic ves prodávají Michali Slavatovi z Chlumu a Košumberka a tak je ves připojena k panství Černého Kostelce.

Diviš Slavata byl jedním ze 12 direktorů, kteří jménem českých stavů měli proti králi bránit starobylá práva země České a její prospěch. Za odpor proti králi jej král Ferdinand I. potrestal konfiskací.

Roku 1558 prodala Komora královská statek Kostelec nad Č. lesy za 30 tisíc kop grošů českých panu Jaroslavu Smiřickému, sídelním svým místem zvolil Kostelec n. Č. lesy. Roku 1561 vystavil tu nádherný zámek s kaplí a rodinnou hrobkou. K tomuto panství patřila i obec Buda-Mukařov, Srbín, Žernovka. Později pan Jaroslav Smiřický rozšířil panství kostelecké o zakoupená další panství jako Říčany, Uhříněves a Koloděje. Smiřičtí drželi panství až do bitvy bělohorské a po smrti pana Jaroslava se v držení vystřídali:

Zikmund Smiřický (1597-1608); Jaroslav (1608-1611); Albrecht Václav (1611-1614); Albrecht Jan (1614-1618); Jindřich Jiří a Markéta Saloména (1618-1621) - Markéta Saloména, sestra Albrechta Jana a Jindřicha Jiřího byla provdána za Jindřicha Slavatu z Chlumu a Košumberka a spravovala majetek za svého bratra až do Bílé Hory.

Nejstarší údaje o panství kosteleckém máme ze dvou urbářů panství. První urbář je z r. 1562 psaný česky a pod názvem "Registra správný panství kosteleckého z r. 1562", který byl dohotoven r. 1565. Je uložen v archivu Národního muzea v Praze a je zde sepsána míra a způsob roboty na panství Smiřickém.

Robotu neměli: Hošť (3 osedlí), Volešek 24, Nučice 2, Bohumil 16, Aldašín 3, Srbín 7, Vojkov 3, Všestary 18, Světice 2, Mukařov 8, Kozojedy 19, Lipany 8, Vitice 5, Močedník 5, Chrášťany 4, Mrzky 5, Poříčany 33, Hořany 16, Třebovle 1 (krčma), Žhery 4.

Robotu měli: Kostelec 26, Svrabov 12, Brník 8, Dobropůl 17, Konojedy 19, Kostelní Střimelice 15, Jevany 11, Vyžlovka 6, Svojetice 9, Tehov 19, Klokočná 7, Menčice 2, Přehvozdí 11, Lstiboř 16, Voděrady 32, Cukmantl 14. Louňovice 5, Žernovka 4, Tehovec 13 společně se svojetickými seno na lukách pod rybníky v stohy složiti.

Druhý urbář z r. 1677 je rovněž psaný česky, má název "Kniha urbální, jinak gruntovní pravidlo všech všelikých příležitostí panství Kosteleckého nad Černými lesy od porodu panského r. 1677", uložen rovněž v archivu Národního muzea v Praze.

Po prohrané bitvě na Bílé Hoře bylo r. 1621 panství zabráno císařem a Albrecht z Valdštejna se ujal poručnictví nad slabomyslným Jindřichem Jiřím a nad ½ majetku Smiřických. Ovšem statky Smiřických r. 1623 prodal knížeti Karlu Lichtenštejnovi. Podle údajů z roku 1623 mezi 9. rychtami panství je uváděna Rychta mukařovská - Mukařov, Tehov, Tehovec, Všestary, Klokočná, Menčice, Svojetice a Srbín. 

Lichtenštejnové drželi kostelecké panství až do pozemkové reformy po první světové válce. Některé pozemky v Mukařově a okolí jsou v držení rodu Lichtenštejnů dosud. 

Díky zkáze, kterou přinesla Mukařovu 30. letá válka v 17. století se vývoj celého území na dlouho dobu zastavil. Pomalý opětný rozvoj osídlení související s farou a kostelem v Mukařově je datován do počátku 19. století. 

Dále je pak Srbín uváděn jako součást mukařovské rychty černokosteleckého panství (viz. historie Mukařova). V roce 1869 měla obec 173 obyvatel a 20 domů a stavení.

Nová etapa rozvoje Srbína nastvává po 1. světové válce, kdy se Černé lesy spolu s okolními rybníky a nádhernou přírodou stávají výletním víkendovým útočištěm mnohých Pražanů. 

V roce 1932 byly v Srbíně (184 obyvatel) evidovány tyto živnosti a obchody: hostinec, kovář, obuvník, pekař, 8 rolníků, řezník, 2 obchody se smíšeným zbožím, 2 obchody se střižním zbožím, trafika, velkostatek, zámečník, 2 žulové závody.

Započatý trend rozvoje Srbína pokračuje v 2. polovině 20. století zástavbou okolních polí směrem ke kutnohorské silnici a k dříve oddělené vsi Buda.

Roku 1964 byl Srbín označen jako obec zániková a následně byl připojen k obci Mukařov. V té době se významně snížil počet obyvatel. Hlavním důvodem bylo ubývání pracovních příležitostí. Z politických důvodů postupně zanikaly drobné živnosti. Mladí lidé se tak stěhovali do velkých měst, převážně do Prahy, a průměrný věk obyvatel vzrůstal.

Další vlna rozvoje obce souvisí se sametovou revolucí a následnými restitucemi pozemků a vlnou stěhování Pražanů z velkoměsta do klidu obcí v dosahu metropole. Tato nekoordinovaná vlna má za následek jednak postupné prorůstání obcí Mukařov a Srbín, ale také nedostatek infrastruktury a služeb (chybějící chodníky a zpevněné povrchy v nových lokalitá, nedostatečná kapacita školy a školky...) na Mukařovsku v druhé dekádě 21. století.

Srbín v datech

UPOZORNĚNÍ: Události popsané v tabulce jsou zjednodušené!!!

V roce 2018 vydala obec Mukařov publikaci věnovanou historii jednotlivých částí obce.

Mukařov v proměnách času [PDF]